Co je to dysplázie?

Dysplázie kyčelního nebo loketního kloubu je zrádné polyfaktoriální onemocnění zejména plemen s těžkou kostrou či mohutnou tělesnou stavbou. Dnes už známe celou řadu plemen, která jsou specifická právě tím, že dysplázií trpívají. Mezi ně patří i retrívři. Toto onemocnění je specifické deformací usazení kloubní hlavice v kloubní jamce (více foto). Viděla jsem labradory, kteří ač těžce postižení touto chorobou nevykazují žádné známky nemoci navenek a naopak negativní psy, kteří mají s pohybem v určitých momentech problémy. Není tudíž vždy pravda, že postižený jedinec je na první pohled postižený. Diagnostiku lze učinit pouze rtg. vyšetřením. Pokud o tomto onemocnění mluvíme jako o polyfaktoriálním, musíme zmínit hlavně tři nejdůležitější faktory, které je bezprostředně a prokazatelně ovlivňují.

DĚDIČNÁ INFORMACE - co k tomu dodat? Chovatelé německých ovčáků (což je plemeno, u kterého se se zkoumáním dysplázie začalo) se dlouhá léta snaží vyeliminovat toto onemocnění pomocí výběru vhodných rodičů, kteří by teoreticky nemuseli dát potomstvo s onemocněním-nedaří se jim to. Nejzrádnější na celé věci je to, že dlouhé generace negativních předků nemusí zaručovat zdravé potomstvo. Pokud však jako chovatelé chcete udělat pro klid svědomí maximum, řádně si prověřte zdraví rodičů a pokud máte možnost, zajímejte se také o stav dysplázie u jinde odchovaných vrhů po stejném krycím psovi. Nikdo nám asi nedá klíč k tomu, jak zaručit zdravé klouby u všech našich štěňat. Genetika je prostě nevyzpytatelná.

KVALITA STRAVY - tento faktor je nadmíru srozumitelný. V dnešní době, kdy je k dispozici celá řada kvalitních granulovaných a tudíž vyvážených krmiv. Kvalita krmiva se samozřejmě odrazí na celkovém zdravotním stavu a klouby nevyjímaje. Krmte své psy kvalitně, nešetřete na krmivech, protože pak ušetříte na zdravotním ošetření a prodloužíte svému psu život. Také je důležité psy nepřekrmovat, protože přetížení kostry právě v době růstu může způsobit komplikace s klouby.

ZÁTĚŽ - na téma fyzické zátěže u štěňat labradorů se dočtete kdekoliv cokoliv a můžu s klidným svědomím říct, že i zde platí zlatá střední cesta. Námaha pro štěně by měla být adekvátní jeho věku. Obecně by se dalo říct, že do půl roku věku by mělo štěně absolvovat více krátkých procházek denně a vyhýbat se pravidelnému pohybu v extrémních podmínkách. Nepřirozený je pro psa pravidelný pohyb do i se schodů např. do čtvrtého patra několikrát denně. Labrador také není pes "ke kolu". Je pro něj nepřirozený monotónní pohyb po velmi tvrdém povrchu. Sami jistě usoudíte, že kostra v tomto případě trpí. Nesouhlasím však s názorem, že dysplázii lze předejít tím, že štěně do půl roku téměř vůbec nechodí. Je potřeba, aby se jedinec vyvinul tak, jak potřebuje. Nutné je tedy řádné osvalení končetin psa.

Vyhodnocení dysplázie se provádí principielně stejně, liší se však jeho kategorizace ve výsledcích podle jednotlivých zemí. Tady přináším rozdělení výsledků podle států, které zpracoval Malcolm B. Willis - průkopník v boji proti této chorobě.

Země	Stupně dysplázie
	1	2	3	4	5	6	7
Austrálie něm. ovčák	Normal	Near normal	Accep-table	Border line		III	IV
Austrálie jiná plemena	0	1	2	3	4	5	6
Belgie	A	B		C		D	E
Finsko	Hyvat	Raja-tapaus	I	II		III	IV
Německo něm. ovčák	Normal	Fast normal	Noch Zugelassen		Mittlere		Schwere
Německo jiná plemena	Kein hinweis	Ver- dachtig	Leichte		Mittlere		Schwere
Holandsko Positief	Negatief (1)	Negatief (2)	Transi-tional (Tc)	3	Licht 3,5	4	5
Švédsko	UA	I			II	III	IV
Švýcarsko	Frei	I			II	III	IV
Vel. Británie 106 (BVA - bodování)	0 - 4	5 - 10	11 - 18	19 - 25	26 - 35	35 - 50	51 -
Podle samotné Britské veterinární asociace však jsou i tyto údaje velmi orientační, protože britské a evropské výsledky jednoduše srovnat nelze.
U.S.A. (OFA) Severe	Excellent	Good	Fair	Border line	Mild	Moderate
Polsko	A1	A2	B	C1	C2	C3
Česká republika	0		1	2		3	4

Co se týče potírání této choroby pomocí eliminace jedinců postižených lehkou až těžkou či střední až těžkou formou z chovu, lze dnes po desetiletích diagnostiky s jistotou říct, že je to boj s větrnými mlýny. Nikdo totiž nezaručí, že jedinec, který je nulový, nebude dávat větší podíl postiženého potomstva než jedinec např. se středním stupněm onemocnění. Je však velice důležité mapovat stav populace, aby bylo jasné, jakým směrem se plemeno ubírá. Tím chci říct, že je všechno relativní a restriktivní opatření nemusí vždy znamenat řešení problému.

Britská Veterinární Asociace navíc uvádí, že každé plemeno má tzv. "jinou dysplázii" v tom, že trojka u kokršpaněla nemusí znamenat to samé jako trojka bernardýna. Tím míní to, že každé plemeno má svá specifika a podle konstituce a využití psa lze předpokládat do jaké míry je to které plemeno postiženější či nikoliv. Proto Angličané rozlišují vzhledem ke svému způsobu bodování (viz výše) hraniční součty bodů pro každé plemeno či skupinu plemen podle různých znaků a ty pak udávají jako rizikové pro chov konkrétního plemene.

Zatím jsem se věnovala především dysplázii kyčelního kloubu, ale neméně důležité je vyšetřování kloubů loketních. Když si představíte stavbu těla labradora, je na první pohled jasné, že podstatná část váhy zatěžuje právě přední končetiny. V ČR stále není předepsané vyšetřování loketních kloubů, takže doposud netušíme, jaký stav české populace v záležitosti loketní dysplázie je. Trend v zahraničí je jednoznačný a my opět zaostáváme. Stejně důležité je vědět, že na loktech se neodráží pouze dysplázie jako taková, ale zejména osteochondróza, která je také dědičně podmíněna. I v tomto ohledu jsou české odchovy sázkou do loterie.

Všechny články v této sekci:
Imunita dělá chov
Růžové nosy nejsou normální
Alternativní porody
Problematika chrupu u retrívrů
Labradoři jako z čokolády
Chovatelství nebo klonování?
Dysplázie
"Smrt ocasu z vlhka"
Zrádný tetanus

© 2003